Sám sobě přítelem

Milada LANGFELNEROVÁ

Změna návyku

Máme za sebou několik prvních dní nového roku, pomalu začínáme přehodnocovat naše Novoroční předsevzetí a podle povahy je buď s lehkou myslí házíme za hlavu, nebo si hledáme omluvy a výmluvy, proč nám jejich plnění nevychází.

I já jsem si letos (vlastně už vloni :-) ) udělala plán, co a jak bych chtěla v roce 2017 změnit. Některá předsevzetí jsou dlouhodobého rázu, některá jdou jen „splnit a odfajfkovat“.

S těmi druhými není problém, až přijde správný čas, prostě je udělám a budu si užívat dobrý pocit z jejich splnění. Horší je to s těmi, které vyžadují vytrvalost a vůli. Ale myslím si, že i pro ně platí, že když přijde správný čas, dají se zvládnout a není třeba nic lámat přes koleno.

Co všechno je potřeba ke změně chování, návyku?

To, jak žijeme, ovlivňují 3 faktory – náš rozum, naše emoce a naše okolí. Abychom dosáhli změny, musíme zapojit všechny tři složky.

  1. Emoce

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, emoce jsou pro náš život více určující než rozum. Mnohem častěji během dneemoticons-150528_640 reagujeme na základě svých pocitů než rozumového poznání.

Je tedy důležité, abychom si sami pro sebe našli hodně silný a neprůstřelný motiv k plánované změně.

Pokud budeme vědět PROČ něco chceme změnit, lépe najdeme způsob JAK to změnit.

A navíc, každý člověk je od přírody tvor líný a po nějakém čase snažení zákonitě přijde chvíle, kdy začneme pochybovat. Naše silné PROČ to děláme nám pomůže překonat pochyby a pohodlnost.

Nebojme se zapojit fantazii a své touhy si materializovat, ve spojení s příslušnou emocí je to silná páka na naše pochyby a pohodlnost.

Nakreslete si svá přání. Doplňte je citově zabarvenými slogany a stále si je připomínejte – „láskyplná rodina“, „práce mě těší a naplňuje“, „dům je naším domovem“, …

  1. Rozum

Rozum je plánovač a stratég. Už víme, proč něco chceme. Rozum nám poradí JAK změnu provést. Dá nám plán.checklist-1622517_640

Takže tužku a papír do ruky, zalézt si někam, kde nás nikdo nebude rušit a jdeme na to.

a) Sepíšeme si 10 okolností, věcí, zvyků, činností, reakcí, … prostě témat pro změnu.

b) Seřadíme je tak, aby na každý měsíc v roce (únor – listopad) připadlo nejpříhodnější téma. Například nemá cenu plánovat si snížení váhy na říjen, kdy začíná chladno a tělo přirozeně zvětšuje své tukové obaly, aby se chránilo před zimou, a navíc máte v tomto měsíci 3 rodinné oslavy.

c) Promyslíme si strategii – jakým způsobem začleníme změnu do běžného provozu všedního dne, aby nás co nejméně zatěžovala.

d) Rozmyslíme si svůj „cukr a bič“. Př. chcete začít běhat – domluvíte se s kamarádem/kamarádkou na společném sportování. Společně strávené chvíle budou oním cukrem, hloupý pocit vymlouvání se bude bičem, pokud se Vám zrovna nebude chtít.

e) Pokud vytrváte celý měsíc, máte skoro vyhráno. Teď už zbývá jenom pokračovat v našlápnutém směru, ale to už půjde snáz, nový návyk je z větší části zažitý a můžete si přidat další.

f) Do konce roku nám zbývá ještě prosinec – měsíc rekapitulace a hřejivého pocitu u srdíčka. Nyní se můžete ohlédnout a srovnat svůj život před rokem a nyní. Pokud se Vám povedlo vytrvat alespoň v některých úkolech, bude Váš život výrazně jinde než před vloni ve stejném čase.

A pokud jste něco nezvládli, nevadí, nejsme stroje, asi prostě nebyl ten správný čas :-) .

  1. Prostředí

Prostředí může k naší snaze zaujmout tři postoje.mother-1782017_640

a) Bude nás podporovat – ideální stav, jen se ta podpora nesmí přehánět, aby nám naše snahy spíš neznechutilo („Ty jíš banán? Víš kolik je v tom cukru? Vždyť přece hubneš, dej to sem a vem si suchar.“ :-) ).

b) Bude nás zrazovat – v takovém případě je někdy lepší nechat si své snažení pro sebe a pochlubit se až viditelnými výsledky. Ani nejzkušenější generál by si nezvolil bitvu na více frontách najednou. Bojovat se svým starým návykem a ještě s lidmi kolem Vás je zbytečné tříštění sil.

c) Bude mu to jedno – u cizích lidí je to v pořádku, u blízkých je to smutné, ale i to se někdy stává. Pokud Vás nepodporují ti nejbližší, najděte si někoho „vzdálenějšího“, kdo Vás podrží a bude Vám fandit. Věřte, že když budete opravdu chtít, život Vám přivede do cesty ty správné lidi.

A proč to všechno píšu?

Jedním z mých témat ke změně je také určité zprůhlednění mé „spisovatelské činnosti“ zde na blogu.

Píšu články o vlivu emocí na tělo, o souvislostech mezi emocemi a nemocemi, o přírodních prostředcích léčby, o důležitosti udržení harmonie v organismu, …

Ale možná z toho všeho není dobře poznat, proč to vlastně dělám? Můj cíl se ztrácí kdesi mezi záplavou slov.

Takže … mým cílem je protlačit do podvědomí co nejširšího okruhu lidí nezbytnost vyrovnaného a harmonického prožívání života pro udržení jeho kvality a zdraví. A k pokojnému životu patří znát a mít rád sám sebe v tom správném slova smyslu a ve správné míře, a také pomocí účinné prevence předcházet nepohodě a nemocem, které kvalitu našeho života snižují.

Důvodů mám více, tak jen v krátkosti a v heslech

Život máme jen jeden – každou minutu, kterou se trápíme nebo trpíme ztrácíme navždycky, už nikdy se nevrátí, nikdy nám ji nikdo nenahradí.teenager-1791104_640

Život je obrovský dar a záleží jen na nás, jak s ním naložíme (to není jen fráze, opravdu život dostáváme, neumíme ho ani vyrobit, ani prodloužit a opravdu je na našich rozhodnutích, jaký bude. Možná někdy nedokážeme ovlivnit těžkosti, které přicházejí, ale vždycky můžeme ovlivnit to, jak je přijímáme. A věřte mi, že vím, o čem mluvím :-) ).

Byli jsme stvořeni z lásky a pro lásku – máme právo být přijímáni takoví, jací jsme a máme vůči sobě povinnost přijímat se takoví, jací jsme.

Život je cesta – nikdo nezná moji cestu tak dobře jako já a proto ji taky nikdo nemůže soudit. Nemá cenu žít pro druhé a podle druhých, protože mezitím mi můj vlastní čas uniká a už se nikdy nevrátí (tímto prohlášením nenabádám k sobectví, jen upozorňuji na nutnost vyváženého dávání a braní. Ani jeden extrém totiž nevede ke štěstí a spokojenosti).

Mohla bych pokračovat dál, ale každý má svá poznání a já nechci ta svá nikomu vnucovat.

Pracuji ve zdravotnictví a denně se setkávám s lidskou bolestí

Denní kontakt s pacienty významně ovlivňuje můj pohled na život a na zdraví.

Některým lidem není pomoci, nejen proto, že na to nestačí naše medicínské znalosti, ale především proto, že na to nestačí oni sami, že jsou tak zahnízdění ve svých názorech, bolestínství, křivdách, … že není síla, která by je z toho vytrhla a uvedla je do lásky a sebepřijetí.

Některých lidiček je mi líto, byli by ochotní ke změně, ale nemají informace. Pro ty píši tento blog a své eBooky a věřím, že se dostanou k těm správným očím a uším.

Pro všechny, kteří jsou ochotní převzít zodpovědnost za své zdraví do svých rukou, jsem připravila novinku, o které se více můžete dozvědět ZDE.

A před některými lidičkami hluboce smekám. Jsou pro mě vzorem a nadějí, že to jde, zůstat fit na těle i na duchu a stárnout s radostí a vděčností za všechny životní milosti.

– devadesátiletá babča, která si každé ráno zacvičí u postele a rodinu řídí pomocí SMSek, které mastí na mobilu rychleji než já :-) .

– ještě starší dědeček, který je laskavý a trpělivý, i když má velké potíže, a přicházející smrt očekává s klidem a vědomím dobře prožitého života.

– a jiné babičky a jiní dědečkové, kteří si uchovali mladou mysl, smysl pro humor a odvahu přijímat vše, co jim život přináší.

Kéž dokážeme všichni žít naplno a s pokorou a odvahou čelit těžkostem. Vždyť jen díky nim naše duše roste.

Milada Langfelnerová

Mojí dlouholetou vášní je lidské tělo jako celek. Ráda Vám pomůžu porozumět jeho řeči a být tak sám sobě nejlepším přítelem. Můj příběh si přečtěte zde>>

Milada je autorkou úspěšného e-booku Na nemoce přes emoce, ve kterém srozumitelnou formou pomáhá všem pochopit vztah duše a těla a obnovit ztracenou harmonii .

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole