Sám sobě přítelem

Milada LANGFELNEROVÁ

Také už neslyšíte anděly?

Co je to za otázku? Proč bych měl/a slyšet nějaké anděly? Nezbláznila se náhodou?

:-)

Nezbláznila, jen jsem si vzpoměla na událost, která se mi přihodila před cca 15 lety.

Tehdy běžel v televizi seriál Dotyk anděla. Byly to krátké epizody, ve kterých vystupovala dívka Monika – ve skutečnosti anděl – a pomáhala lidem překonat jejich těžké životní období.

Seriál je sice americký, ale jemný až něžný a já se synky, tehdy 3 a 4 letými, jsme jej sledovali.

Díl, ke kterému se váže moje zkušenost, vyprávěl o osmileté dívce, která tvrdila, že slyší zpívat anděly. Rodičům se to nelíbilo a dívku svěřili do péče psychiatra. Ten zvolil vhodné léky – a dívka anděly přestala slyšet.

Rodiče i lékař byli spokojení, léčba se zdařila.

Dívenka na to měla jiný názor – ztratila oporu, ztratila nebeské kamarády, byla vržena z bezpečného světa lásky a přijetí dětství do studeného světa rozumu a logiky dospělých. A právě pro tuto těžkou chvíli za ní přišla Monika – anděl v podobě vychovatelky, aby jí pomohla překonat prvotní šok a ujistila ji, že je vše v pořádku.

Zmíněný seriál jsem sledovala spíš já, synové, jako všechny malé děti, si při něm většinou hráli.

Ne tak při tomto díle. Kluci seděli jako přilepení, ani nedutali. Očima se vpíjeli do obrazovky.

Chtěla jsem trochu odpoutat jejich pozornost a pronesla jsem snad tu nejhloupější otázku, která mě mohla napadnout: „Tak co, taky slyšíte zpívat anděly?“

Dva páry překvapených pohledů se ke mně pomalu otočily. Mladšímu jsem nestála za odpověď a po pár okamžicích se mlčky vrátil ke sledování děje. Starší si mě nevěřícně prohlížel a pak mi dětsky vážně otázku oplatil: „A ty je neslyšíš?“

Co jsem mu měla říct? Ne, my dospělí už anděly neslyšíme? Ale tím bych provedla to, co udělali rodiče dívky v seriálu – vzala bych dítěti jednu z jeho jistot. Naštěstí syn odpověď nevyžadoval a vrátil se ke sledování příběhu v televizi.

A já jsem dostala prostor přemýšlet.

Ano, slyšela jsem o tom, že děti jsou nebi blíž a když jsem se podívala do čistých očí svých dětí, věděla jsem to s jistotou. Ano, i já sama věřím v existenci duchovních bytostí. Ale… jsem přece rozumná, racionálně uvařující,… na druhou stranu jsem v životě už také leccos prožila, co se nedá jen tak snadno vysvětlit rozumem,…

Prostě měla jsem nad čím přemýšlet :-)

A na co jsem přišla?

Že pro tu chvíli byli moji synové mými učiteli – oni obohatili mě, ne já je.

I v Bibli je psáno: „…nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do božího království.“ (Mat. 18/3) a také: Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mat. 5/8)

A tak jsem přijala poučení od dětí a i když dál anděly neslyším, protože doba, kdy jsem je nejspíš slyšela, už minula, snažím se je alespoň brát jako přirozenou součást svého života.

Věřím, že mám své anděly, kteří mě provázejí a pomáhají mi, kteří mě chrání, kteří mi radí a kteří jsou stále připravení k akci. Díky.

Je to osvobozující vědomí, mít stále někoho ve své blízkosti, kdo je připravený pomoci a koho nikdy neobtěžujete:-)

guardian-angel-675602_1280

Blíží se doba prázdnin a dovolených a tím i zvýšeného cestování a různých jiných aktivit – přeji vám z celého srdce, ať i vás vaši andělé chrání a vedou po správných stezkách.

Milada Langfelnerová

Propagátorka vědomé péče o tělo a duši. Šiřitelka povědomí o psychosomatice a autorka eBooku Na nemoce přes emoce, ve kterém srozumitelnou formou pomáhá všem pochopit vztah duše a těla a obnovit ztracenou harmonii.

Obdivovatelka tradiční čínské medicíny. S láskou propaguje význam prevence a s využitím moudrosti tradiční čínské medicíny šíří unikátní systém podpory zdraví a pohody HEXAGRAM >>

Více o mně se můžete dozvědět Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole