Sám sobě přítelem

Milada LANGFELNEROVÁ

Děti

babies-311469_1280

Co nám tělo říká

Často se divíme nad oslabenou imunitou našich dětí. Stále jsou nemocné, stále zarýmené, kašlající, s teplotou.

Zde bychom si měli uvědomit, že nemoci malých dětí (cca do 7 let) jsou vlastně „nemoci“ rodičů a rodiny. Děti jsou v tomto věku velmi těsně spojené se „svými“ lidmi a pouze zrcadlí na venek to, co je skryté.

Jestliže děti stále bolí v krku, možná je v rodině něco, co by se mělo řešit, vykomunikovat, ale neřeší.

Bolesti bříška ukazují na něco „nestravitelného“ (moje dítě tak reagovalo na „nestravitelnou“ paní učitelku ve školce :-) ).

Častá rýma upozorňuje na skryté slzy.

Kašel snahu „na něco se vykašlat“, zbavit se něčeho, co je tíží, ale nedokáží to řešit.

Záněty uší symbolizují něco, co dítě nechce „slyšet“ – a nemusí to být jen slyšitelné věci (hádky), může se jednat i o skryté „hádky“ (zášť, nenávist, nefér jednání typu „ale tatínkovi / mamince to neřekneme“,…).

Děti milují oba rodiče stejně. Jsou pro ně důležití i proto, že jsou na nich existenciálně závislé. Problém mezi rodiči (nebo s pro dítě důležitými lidmi) dítě velmi silně vnímá a cítí se ohrožené ve svých základních životních potřebách.

A mezi základní životní potřeby dítěte (a každého člověka) nepatří jen jídlo, pití, teplo,… ale také láska a bezpodmínečné přijetí.

Toto tvrzení podpírá i výzkum z doby po II. světové válce. Tehdy zůstalo mnoho dětí bez rodičů. Tyto děti si buď rozebrali příbuzní a známí nebo skončily v ústavech.

Děti v rodinách žily ve větší skromnosti s více povinnostmi, děti v ústavech měly zajištěné dobré životní podmínky.

Co myslíte, která skupina dětí lépe prospívala?

Ano, ta v rodinách. Tyto děti měly sice hodně povinností a občas blízko k pár fackám a hluboko do talíře, ale měly kolem sebe „lidské teplo“.

Tato studie byla jedna z prvních v oblasti dětské psychologie a její výsledky vědce překvapily. Kdyby se zeptali zkušených matek a vesnických žen, mohli si překvapení ušetřit:-) .

A stejné pravidlo platí dodnes. Pro dítě je lepší přiměřený nepořádek, hračky po sourozencích a tepláky z frcu, ale s milujícími lidmi ochotnými ke hrám v jeho blízkosti, než značkové oblečení a hračky, ale sterilní čistota prostředí i vztahů.

Po narození

Zbytkové horko

Děti se rodí s „horkem“, které si přinesou z dělohy. Toto horko se po narození začne drát z těla ven např. v podobě červených vyrážek (potničky), pocení a nebo „horkých“ nemocí (malé děti mají k vysoké horečce blíž, než dospělý. Dítě s 39°C je schopné skákat po posteli (vlastní zkušenost :-) ), dospělý s 39°C má pocit, že přišla jeho poslední hodinka).

Že musí zbytkové horko z těla ven je přirozené, v těle musí být rovnováha. Jestliže však úzkostlivý rodič nasadí při prvním zvýšení teploty antipyretika, popř. lékař na vše předepisuje antibiotika, nemá horko šanci z těla odejít, je zatlačené hlouběji a stále se snaží uniknout formou opakovaných nemocí nebo „nedoléčení“ – jako by se původní nemoc nedala vyléčit, stále přetrvává rýma, kašel, pobolívá ouško,…

Zdrojem skrytého horka je také očkování.

Nebudu se pouštět do polemiky ohledně prospěšnosti nebo škodlivosti očkování dětí. O tétosyringe-417786_1280 problematice bylo napsáno už dost a každý si může udělat vlastní názor.

Osobně si myslím, že očkování je prospěšné. Díky němu došlo k omezení až vymizení některých nebezpečných nemocí.

Méně prospěšná je forma a čas očkování.

Chápu, že v zájmu co nejlepší ochrany malého človíčka se očkuje co nejdřív. Ale … ten malý človíček je plný horka z dělohy a očkování nese zárodky nemocí, které znamenají další horko pro organismus.

Navíc je to tak maličký organismus s nedovyvinutou obranyschopností.

A ještě navíc je to v současné době baterie 6 nemocí najednou (hexavakcína) – tedy silný kalibr. Jak silný kalibr to je si můžeme představit podle reklamy na hexavakcínu, která „chrání vaše dítě po dobu 10 let“!

A to dostanou do tělíčka děti staré několik měsíců (v prvním roce života)!

A nakonec forma – běžná nemoc přichází do těla z venku, narazí na ochranný energetický val, tělo „zavětří“ a začne chystat protilátky. Než se infekce probojuje dovnitř, je prozrazena a obránci připraveni k boji.

Očkování jde přímo do vnitřní struktury těla – do krve nebo žaludku. Tělo je v jedné chvíli zcela zdravé, obranyschopost spokojeně klimbá a v příštím okamžiku má záškodníka za hradbami. Nastává zmatek, chaos, … a mezitím záškodník útočí a dobývá území (proto také i leckterý dospělý prodělal po očkování proti chřipce nejhorší chřipku svého života – infekce, i když oslabená, zastihla tělo nepřipravené).

Naštěstí je tento útočník oslabený a nezvítězí – ale část z něj stejně v těle zůstane v podobě skryté škodliviny připravené zaútočit.

Shrnutí očkování – podle mého názoru

Očkování je prospěšné, ale musí být prováděno s rozumem.

Lepší než současný stav by bylo očkovat později, ideálně až po 3. roce věku, kdy se dítě už jakžtakž vypořádalo s horkem v těle, které si přineslo z dělohy. Tady záleží na „otrlosti“ rodičů, jak jsou ochotní riskovat onemocnění svého dítěte.

Očkovat smysluplně – tedy jen proti nemocem, které reálně hrozí (někteří rodiče v rámci ochrany dítěte dokupují další a další očkování, ale ne všechna ohrožení se v naší zemi vyskytují. A co se týká pobytu v zahraničí, je lepší odložit dovolenou v Thajsku až bude dítě větší, než zatížit jeho organismus dalším očkováním).

Očkovat rozdělené vakcíny (dají se po domluvě s pediatrem objednat z Německa, ale hradíte si je). Organismus dítěte má větší šanci poprat se s 1 nemocí než se 6 najednou.

Zmírnit dopad očkování a zátěž pro organismus děťátka pomohou homeopatické přípravky. Je třeba být v kontaktu s homeopatem, protože na každé očkování je vhodný jiný homeopatický lék.

Školka

Zlomovým okamžikem v životě dítěte je nástup do školky. Asi nikoho nepřekvapím informací, že po nástupu do školky jsou děti často nemocné a chvíli (různě dlouhou) trvá, než se situace upraví.

Roli tu hraje víc faktorů.

Jednak je tu prostý fakt, že ve školce je hodně lidí a každý přichází se „svými viry a bacily“. Prostě chvíli trvá, než se dítě všemi promoří a jeho imunita zesílí.

Dalším faktorem je, že dítě je vytržené ze známého prostředí, odloučené od „jeho“ lidí a nechané neznámo jak dlouho (děti vnímají čas jinak) mezi cizími. To v něm vyvolává zmatek a nejistotu.

Naopak být nemocné znamená zůstat ve známém prostředí, s milovanými a milujícími lidmi a s péčí navíc. No nevyužijte to :-) .

Dítě ale zároveň cítí, že svou nemocí a potřebou péče rodičům dělá starosti, komplikuje chod rodiny a někdy může vyvolat i negativní reakce („už zase je nemocná/ý, zase s ní/m musím zůstat doma, …). Nechápe, proč je najednou na obtíž, cítí vnitřní zmatek a potřebu zorientovat se v situaci – a tím nové a nové opakování nemoci, aby zjistilo, jak to tedy vlastně je.

Pro přirozené posílení imunity u často nemocného dítěte ve školce může posloužit bylinná směs z tradiční čínské medicíny Yu ping feng san. Dávkování je u 3 letého dítěte 1/3, u starších 1/2 doporučené dávky. Přípravek je vhodný pro děti s častým nachlazením při počátku infekce (ještě bez teplot a s čirou sekrecí – „vodovatá rýma“). Při oslabení imunity lze užívat jako prevence infekcí a nachlazení až 6 měsíců.

Škola

Jak děti rostou, jejich imunita se vyvíjí. Děti školou povinné už leckterou epidemii jarních a podzimních viróz ustojí. Zde je důležitá životospráva, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a odpočinek.

Objevují se však jiné potíže.

VDT (vadné držení těla)

Jednak vlivem rychlého růstu a omezení volného pohybu (děti sedí ve škole mnoho hodin, přijdou domů a sedí u PC mnoho hodin a pak jdou spát) dochází k oslabení vzpřimovačů trupu a svalů břicha a zkrácení šlach v podkolení, svalů v oblasti beder a prsních svalů. Ani se nenadějeme a máme tu v lepším případě vadné držení těla, v horším skoliozu nabo hyperkyfozu (viz článek Bolesti zad).

Na druhou stranu děti sportující bývají hypermobilní (rozsah pohybu v kloubu je větší, než by měl být). Obě varianty nejsou dobré.

Jak je na tom vaše dítě můžete zjistit jednoduše pohledem. Stojí vzpřímeně, ramena jsou ve stejné výšce a rozložená do široka? Při pohledu z boku leží ucho, rameno, kyčel, koleno a kotník na pomyslné svislé přímce?

Dále by se dítě při předklonu s nataženými koleny mělo být schopné dotknout špičkami prstů země. Pokud se dotkne dlaněmi, je to moc, pokud se nedotkne nebo musí pokrčit kolena, je to málo (má zkrácené podkolení šlachy a bederní svaly a VDT).

Pro pobavení můžete zkusit dřep s chodidly vedle sebe a celými přitisklými k zemi (neodlepit při dřepu paty od země) – nechte si za sebou prostor, nejspíše se nedobrovolně pokusíte o kotoul vzad :-) – projev zkrácených Achilovek.

Poruchy učení a pozornosti

Další problém, který vyvstane před spoustou rodičů a dětí při nástupu do školy jsou poruchy učení a pozornosti – dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, ADHD, hyperaktivita, …

Nástup do školy je zatěžkávací zkouška pro dítě i rodiče. Děti rychle pochopí, že na škole záleží a často vnímají podmíněné přijetí od rodičů (mám tě rád/a, dobře se učíš, jsi chytrý/á x nemám tě rád/a protože jsi hloupý/á a špatně se učíš) – ale dítě potřebuje svoji porci lásky a přijetí v každé situaci. Porucha učení mu může pomoci svoji dávku pozornosti rodičů získat.

Poruchy učení mohou ze začátku být pro dítě „lákavé“ – má pozornost (i víc, než druzí), má „úlevy“ v učení, může si „víc dovolit“ než spolužáci,… časem se ale domnělé výhody otočí proti němu (doučování, reedukace, … a taky pocit neschopnosti, nedostatečnosti, protože sám nezvládá to, co druzí a potřebuje pomoc, spolužáci se jeví jako chytřejší a ono jako „hloupé“, jako někdo, kdo je nikdy nemůže dostihnout).

Ve škole, v ovzduší soutěžení („kdo to první spočítá, dostane jedničku“, „pět nejhezčích obrázků dáme na nástěnku“, „kdo to má správně, může si vybarvit okénko“,…) se jeho vada stává čím dál víc přítěží a stahuje ho víc a víc do pocitu méněcennosti.

Reakcí na danou situaci je několik.

1. Dítě se stáhne do pozadí a ustrne v pocitu nedostatečnosti – „já se ani nebudu snažit, stejně to nikdy nedokážu tak, jako druzí“.

2. Dítě trvá na svém právu být vnímán, a protože nedokáže pozornost získat učením, najde si jinou cestu – vyrušuje, vykřikuje, prudí ostatní a (při podpoře doma) vyžaduje stále víc a víc ohledů od učitelů.

3. Další možnou reakcí dítěte je poznání, že je „dobré“ takové, jaké je. K tomuto poznání je ale potřeba citlivé vedení rodičů i učitelů. Dítě pochopí, že nejlepší způsob, jak se vyhnout učení „navíc“ a přitom uspět, je prostě jenom dávat pozor a snažit se, protože „to zvládne“ – sice po svém, ale zvládne.

Ze strany rodičů a učitelů je nutný postoj rovnosti: „Ty jsi dobrý na tohle a já zase na tohle, budeme spolupracovat“ .

Bohužel se dospělí často pasují spíš do role vševědoucích a srážejí snahy dítěte postojem: „Ty jsi hloupé a neumíš to, já tě to musím naučit“.

Věřte mi, všechny děti rády poznávají nové věci, rády se učí, rády zpívají a malují, rády jsou chváleny a rády zažívají pocit vyjímečnosti (a co si budeme nalhávat – nejen děti :-) ). Bohužel ne vždy narazí na učitele, který je umí bezpodmínečně přijmout a přirozeně vést. Nechci hanět učitele – nemají to lehké (sama jsem několik let učila na druhém stupni ZŠ – vím o čem mluvím :-) ), ale vždy je možné něco dělat lépe a také o to víc musí působit rodiče.

Za problémy s učením a poruchami pozornosti ale nemusí vždy stát dítě, které se snaží získat pozornost. Jisté procento vad tvoří děti, které se „jiné“ narodily, a nebo ty, které tak zformoval život (děti zanedbané, zaostalé,… a na druhé straně také děti hýčkané, kterým vše projde a v ničem se nemusejí přizpůsobovat – takové děti mají později velký problém udržet pozornost a začlenit se do kolektivu, kde nejsou středem pozornosti).

Svůj díl také může nést přístup učitele a způsob výuky a svůj díl mohou mít i rodiče, kteří do dítěte zasejí nejistotu (na jednu stranu dítě do školy posílají a trvají na tom, že se musí učit, na druhou stranu školu kritizují a mají k ní spoustu výhrad).

Bylinkářka Marie Treben doporučuje u dětí s poruchami pozornosti 2 šálky čaje z kopřiv + 2 lžičky švédských kapek denně. Byliny doplní a harmonizují organismus a vytvoří tím lepší podmínky k soustředění – nic za to nedáme a neublíží to, tak proč to nezkusit :-) .

U dětí s vrozenými poruchami učení (dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie) dobře působí metoda EFT (Emotional freedom technic).

Tato metoda je poměrně snadná na provádění, ale velmi účinná a nejen na poruchy učení.

Můj syn se bál výšek a na školní výlet měli jet do skal. Bál se, že se mu ostatní budou smát, že z výletu nic mít nebude.

Požádala jsem ho, aby si stoupl na židli. Byl schopný pouze si dřepnout na židli, rukama se držel opěradla a bylo vidět, že se necítí příliš dobře.

Pak se posadil, provedli jsme EFT a znovu jsem ho požádala, aby se postavil na židli. Postavil se na ni a ptal se mě, co má dělat dál.

Že stojí vzpřímený na židli a nebojí se, jsem ho musela upozornit já :-) . Sice na chvíli znejistěl, ale pak si uvědomil, že si jen přivolává starý strach, ale ve skutečnosti už se nebojí.

Ze školního výletu přijel nesmírně hrdý, vyprávěl nám, jak šel na každou vyhlídku a jak to bylo krásné.

Dospívání

Životospráva

S přibývajícími léty si děti nárokují různé výhody – zůstat déle vzhůru, hrát večer hry na PC, jít spát ke kamarádovi, když jsou jeho rodiče mimo domov a chystá se večírek,…

Je to logické, ale ne prospěšné. Jejich těla i jejich duše jsou ještě nehotové, procházejí vývojem a to někdy dost bouřlivým a potřebují hodně energie.

Zátěž ve škole, nepravidelná strava, různé diety, lenošení u PC nebo s mobilem v ruce, ponocování s energetickými nápoji (aby to vydrželi), třeba i cigareta nebo alkohol, a nebo velká zátěž ze sportu, to vše tělo vyčerpává.

Podle soukromého výzkumu jednoho neurologa u VŠECH dětí mezi 10 – 16 lety, které onemocněly meningitidou (zánět mozkových blan), předcházelo nemoci vyčerpání v důsledku nedbalé životosprávy.

Prostě někdy je lepší být rodič-prudič, než se pak bát o život dítěte.

Ke správné životosprávě patří samozřejmě i strava. Teplá snídaně, doma připravená svačina a vařený oběd možná vaše dítě vyčlení z party spolužáků, kteří jsou „in“ a stravují se po bufetech a McDonaldech, ale rozhodně mu dá lepší základ pro budoucí zdraví.

Stejný princip platí i pro oblečení. Ne všechny moderní kousky jsou také vhodné pro tělo.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč má současná generace dívek špíčky v bocích?

Když jsem já byla mladá (a štíhlá :-) ) dívka, bylo to jinak. V každé školní třídě byly 1-2 opravdu kypré boubelky a zbytek děvčat byl jako proutek.

Dnes je většina dívek oplácaných, přes bokovky jim vystupují tukové polštáře a krátké tričko nezakryje počínající pneumatiku kolem pupíku. Ne vždy je to příjemný pohled.

Proč to tak je?

V pase a pod ním jsou umístěné orgány citlivé na teplo – zezadu ledviny, zepředu vaječníky. Oděv nám slouží jako náhrada srsti, má nás hřát a zajistit nutné teplo. Pokud tak nečiní, poradí si tělo jinak. Místo vrstvy látky si vytvoří vrstvu tuku a je to.

Jenže dnešní trend je jiný. V kurzu už nejsou „Věstonické Venuše“ a tak přicházejí na řadu různé diety.

A jsme zase u stravy. Tělo ve vývinu má velkou potřebu živin a všech látek, které potrava do organismu přináší.

Jednostranná strava, snížené dávky potravy,… až různé drastické hubnoucí metody (setkala jsem se s dívkou, která jedla vatu – prý se tak lehce nestráví a ona má dlouho pocit nasycení) mohou pro mladé tělo mít fatální důsledky. Dávejme pozor, jak a co naše dospívající děti jedí!

A na závěr něco málo k dušičce dospívajících

Že jsou naši dospívající citově nevyrovnaní, hned pláč a hned vztek a mezitím výbuch smíchu, to ví asi každý :-) . Teprve si hledají své místo v životě dospělých.girl-287138_1280

Jsou v pozici, kde se necítí jistí a proto jsou háklivější na veškerou kritiku, o posměchu nemluvě.

Moudrý rodič bere své děti vážně (a přesto si užijí spoustu srandy).

Pokud jste do svých dětí investovali čas, lásku a pochopení, pokud děti vědí a na vlastní kůži zažívají, že ve vás mají oporu a mohou za vámi přijít s čímkoliv, puberta se svými výkyvy nálad prošumí kolem a vše bude v pohodě.

Pokud máte v některé oblasti resty, možná bude toto období bouřlivější, ale věřte mi, i když pubertální děti vykřikují něco jiného, v hloubi duše vás stále mají rády a na vašem názoru jim záleží.

Přeji všem hodně trpělivosti a také schopnost zasmát se výstřelkům, které dospívání nutně provázejí. Ono ani pro ty „děti“ to není jednoduché období :-) .

Mé zdroje informací

Po zveřejnění minulého článku s názvem Nemoci z nachlazení jsem byla okomentována ne příliš lichotivě pro propagaci celkového chladného zábalu jako prostředku ke sražení vysoké horečky. V jednom z komentářů zaznělo, že kdekdo přepisuje všelijaké nesmysly a ani se nenamáhá si je ověřit.

Je to pravda a přivedlo mě to k myšlence, že i já bych měla zdůvodnit své názory, postoje a zdroje informací.

Na svých webových stránkách www.milada-langfelnerova.cz mám v kapitolce „O mně“ vypsané zdroje odborných informací (školy, kurzy, …). Tento článek je ale trochu specifický a tak k oficiálním zdrojům přidávám ještě jeden – mé děti – ty mi každým svým nápadem, svojí prostou existencí rozšiřují obzory a nutí mě přemýšlet, hledat cesty a souvislosti.

Mám celkem 3 úžasné děti, které se staly mým zdrojem informací.

Nejstarší syn se snad v pubertě už narodil. Od mala byl cholerické stvoření.

Svým vzdorem proti všem a všemu mě učil respektovat lidskou individualitu a milovat ho bezpodmínečně (což není totéž jako mu vše dovolit). Jeho výchova sestávala především z hodin rozhovorů, především večerních a nočních. Ve tmě se lépe otevírá duše :-) .

Naučil mě dopřát mu důvěru a volnost, kterou při své povaze nutně potřebuje. Díky němu jsem se stala „línou matkou“ – matkou, která řeší jen vážné věci a ostatní přechází s humorem.

Nejsilnějším výchovným prostředkem bylo v jeho případě ujištění, že ho mám ráda v každé situaci a mrzí mě, když se na něj musím zlobit.

Druhý syn je opak prvního. Bytost slunečná, se srdcem na dlani. Toho jsem naopak musela učit více myslet na sebe.

Jako dar do vínku dostal „dys“. Je dysgrafik, dyskalkulik, má vadu zraku i sluchu, poruchu laterality, jemné motoriky, je hyperaktivní,…vědomí vlastní nedostatečnosti se odrazilo i v jeho držení těla,…

On mi pomohl pochopit nezbytnost vlastní sebeúcty a také to, že ne vše, co se jeví jako problém, problém opravdu je.

Ve škole jeho vady jako problém viděli a označili ho za hloupého. Nesouhlasili jsme s tím a syn se celý první stupeň ZŠ učil doma na „domácí škole“. Tady pochopil, že to, že je jiný, neznamená, že je horší.

Faktem zůstává, že vidí svět trochu jinak, ale to mu zároveň dává možnost nečekaně skečovat situace a vnášet do nich humor.

Druhý stupeň ZŠ (už v klasické škole) zvládl s přehledem a ZŠ končil s vyznamenáním. Nyní je na střední a zvažuje vysokou školu.

Naučil se vážit si sám sebe a ví, že zvládne vše, co bude chtít. Dost důležitý vklad pro život :-) .

Třetí v pořadí je dcera. Sestra dvou starších bratrů, která jim ve všem stačí (i v tom, co neodpovídá jejímu věku).

Nedbalá životospráva (a můj příliš volně nastavený režim dne – nechtěla jsem ji diskriminovat a tak jsem jí povolovala pozdější odchody do postele a fyzicky náročné aktivity, aby se vyrovnala bratrům) vyústila v meningoencefalitidu. Byla na tom velmi zle a v té době jsme si sáhli na dno i my, rodiče.

Ona mě naučila důslednosti ve výchově.

To neznamená, že si neužije legraci, jen má dané hranice, které jí usnadňují orientaci v životě.

Díky ní vím, že hranice jsou důležité a že je děti a dospívající potřebují a dokonce vítají, jen musí být nastavené s láskou a tak, aby neutlačovaly ani jednu stranu.

Přes „přísnou“ výchovu mě nedávno dostala prohlášením: „Mami, víš, proč tě mám tak ráda? Protože se mnou děláš blbosti.“

Prostě děti nás vidí jinak, než se vnímáme my sami :-) .

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

To je pro dnešek vše. Příště se zaměříme na gynekologii.

Pokud si nechcete nechat ujít další článek (a ještě jste to neudělali), přihlaste se k odběru článků ZDARMA ZDE.

Také si dovolím vám nabídnout eBook Na nemoce přes emoce, ve kterém naleznete spoustu jedinečných informací o souvislostech mezi tělem a duší a také receptů, triků a tipů, jak harmonizovat přírodní cestou orgány těla i stavy duše.

A to je už opravdu vše. Přeji všem krásné podzimní dny a těším se na vaši odezvu.

Milada Langfelnerová

Propagátorka vědomé péče o tělo a duši. Šiřitelka povědomí o psychosomatice a autorka eBooku Na nemoce přes emoce, ve kterém srozumitelnou formou pomáhá všem pochopit vztah duše a těla a obnovit ztracenou harmonii.

Obdivovatelka tradiční čínské medicíny. S láskou propaguje význam prevence a s využitím moudrosti tradiční čínské medicíny šíří unikátní systém podpory zdraví a pohody HEXAGRAM >>

Více o mně se můžete dozvědět Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole