Sám sobě přítelem

Milada LANGFELNEROVÁ

Chudoba

Tak jsme se v našem povídání o nemocech a jejich souvislostech s duší dostali až k „chudobě“.2

Možná vám připadá zařazení chudoby mezi nemoci jako nesmysl. Také v Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů ji nenajdete. Přesto si myslím, že mezi nemoci patří.

Není to ale nemoc těla, pouze nemoc ducha. Jistě znáte přísloví „peníze hýbou světem“ a podle hesla „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, vzdáním se peněz, a bohatství obecně, se vlastně vzdáváme své moci „hýbat světem“ a ponecháváme si ne-moc. A jsme u toho :-) .

Chudoba je ne-moc stejného typu, jako třeba narkománie, alkoholismus, atd.

Leckdo řekne: „Jakápak nemoc, vždyť si za to můžou sami, nikdo je nenutí pít a brát drogy.“

To je sice pravda, ale tito lidé se vzdali moci ve svém životě, přestali vidět svoji jedinečnost a zůstala jim jen ne-moc.

S chudobou je to podobné. Upnutím se k nedostatku (ať už skutečnému nebo domnělému) zužujeme náš pohled na svět a nevidíme možnosti, které nám život nabízí.

Příjem

Podle statistik je každý schopný zvýšit svůj příjem cca o 30%. Využít k tomu může svých znalostí (doučování školáků, poradenství, pořádání kurzů, psaní odborných článků, publikací, vydání knihy nebo eBooku,…), schopností (pomoc s opravami, úklidem, stavbou, údržbou zahrady,…), tvořivosti (pečení dortů, pletení na zakázku, malování obrázků, šití či jiné práce s oděvy jako je barvení, batika,…), laskavosti (hlídání dětí, vedení zájmového kroužku,…) nebo prostě jen velkého úklidu s následným prodejem vyřazených věcí přes internet. A to zdaleka není vše :-) .

Možností je opravdu mnoho, „chudý“ je však nevidí.

Příčinami chudoby je postoj, při kterém se dobrovolně vzdáváme svobodného rozhodování a necháváme druhé, aby řídili náš život. Sami pak jen nadáváme na malý plat, nevyhovující práci a hloupého šéfa, na nesmyslné zákony a zkorumpované politiky, na drahotu, na zloděje podnikatele a na svoji bídu. Jsme plní zášti a závisti a to, co vysíláme, se nám vrací.

Ale co s tím?

Jak už jsem psala výše, je chudoba program, podle kterého žijeme a kterému vše podřizujeme.

V prvé řadě tedy musíme změnit své vnitřní nastavení.

Místo nářků prožívat vědomě vděk za všechny dary, které každodenně dostáváme. Místo závisti přejme druhým jejich úspěch. Místo zloby a frustrace zaplňme svá nitra radostí a pokojem.

Když toto dokážeme, zbavíme se zatrpklosti a získáme nadhled. Nebudeme si muset „dělat radost“ koupí zbytečností, abychom přehlušili prázdnotu v duši.

Dalším krokem je „dovolit si být bohatý“.

Většina z nás byla vychávána podle hesla „jen příliš nevyčnívat“ a to v žádném směru, snad je vzdělání se tolerovalo. Neseme si tak v sobě přesvědčení, která nám brání otevřít se hojnosti. Zkuste si sami sepsat, co si o bohatství myslíte.

Peníze kazí charakter. Poctivou prací nezbohatneš. Chudoba cti netratí. Raději být chudý a poctivý než bohatý darebák. Na to nikdy mít nebudu. Já jsem smolař. Co by si lidi kolem mysleli, kdybych měl tolik peněz. Peníze jsou hříšné. Vždycky jsme byli chudí. …

Mohla bych pokračovat hodně dlouho, ale není to potřeba. Každý má jistě své vlastní věty, které mu brání být bohatý a radovat se z toho.

Přesvědčení o neslučitelnosti poctivosti a bohatství nám také často brání říci si o přiměřený honorář za svou práci (aby si ten druhý o nás nepomyslel něco nepěkného). Pokud s tím máte problém, můžete si zadat domácí úkol – zdravě ohodnotit svůj přínos a nebát se říci si o přiměřenou částku (také se to učím :-) ).

Otevřete svá srdce a naučte se přijímat všechny dary – zdraví, radost, úsměv nebo třeba krásu berušky, kterou uvidíte cestou do práce. Pokud se to naučíte, najde si k vám hojnost cestu v každé podobě – tedy i v té finanční.

Aby se u vás také udržela, je třeba jí připravit půdu. Nyní přichází čas podívat se na své hospodaření.

O možnosti zisku jsme už mluvili, tak nyní výdaje.

Značná část výdajů jde na bydlení a tam, kromě úsporného chování, asi moc nezmůžeme.

Další velkou položkou jsou nákupy potravin a užitkových věcí – a zde máme volné pole působnosti.

Opravdu potřebuji další zimní boty? Opravdu je nezbytně nutná nová televize? Opravdu se neobejdu bez této kávy, salámu, kosmetiky,…?

Neříkám škudlit za každou cenu, jen rozumně upravit výdaje. Mít kolem sebe méně věcí znamená také mít méně starostí s nimi a o ně a získat tak větší osobní svobodu a prostor k vnitřnímu bohatství.

Sama třeba nemám internet v telefonu a nemá ho ani nikdo z naší rodiny. Ne z důvodu chudoby, ale vlastního rozhodnutí. Internet máme doma na PC a podívat se na maily nebo novinky na FB můžeme v klidu tam. Nijak nás to neomezuje (spíš naopak, nejsme závislí na stálém sledování FB :-) ) a je to ušetřený výdaj.

Chápu, že podnikatel, který musí být na dosah, může mít konkrétně na toto jiný názor, ale ten se zase asi nepotýká s tématem „chudoby“ :-) . Mimochodem, víte proč jsou úspěšní podnikatelé bohatí? Mimo jiné i proto, že neutrácejí za zbytečnosti, ale umí správně investovat do výnosných aktivit.

Prostě to, co si pořídí, musí sloužit. Pokud to člověk má jen proto, aby to měl, je to zbytečný luxus.

Jako příklad uvedu koupi auta nebo velkého domu – jako investice do podniku je to v pořádku (doprava zboží, pronájem bytů, skladů,…). Jako investice do svého ega (aby lidé viděli, jak jsem úspěšný) je to hazard s penězi.

Nic na tom nemění fakt, že to „bylo laciné“ – malé peníze jsou miminka, z kterých časem vyrostou ty velké, pokud se o ně budeme dobře starat.

Další nutnou a nemalou položkou v rozpočtu jsou nákupy potravin.

I na ně můžeme vyzrát. Je lepší naplánovat si alespoň zhruba jídelníček, potřebné potraviny sepsat a nakupovat podle seznamu. Jednak se nám v lednici nehromadí jídlo, které jsme v euforii nakoupili a nyní ho nestíháme sníst, jednak se nenecháme zlákat akcemi typu „nekup to, když je to tak laciné“ (ono totiž třeba 50 sušenek z akce zmizí v rodině s dětmi stejně rychle jako sušenek 10, jen to víc stojí, akce neakce :-) .

Je prostě nezbytně nutné nastolit rovnováhu a nežít na dluh.

Pokud na něco nemám, tak to prostě nepotřebuji a pokud to opravdu potřebuji, tak si musím najít cestu, jak na to získat potřebné prostředky (ne formou půjčky!).

Možná, že než prostředky získám, zjistím, že to vlastně tak nutně nepotřebuji (čas je nejlepší prubířský kámen) a pokud to stále nutné bude, mám za co si to pořídit.

A pokud se rozhodneme jít do půjčky, tedy s rozmyslem a jen na opravdu důležité věci.

Asi se shodneme v tom, že brát si úvěr na dovolenou, vánoční dárky nebo poslední typ mobilu není úplně rozumný tah. I když nás různé společnosti přesvědčují, že nám půjčí téměř zadarmo a rádi, nenechme se oklamat. Nejde jim o nás, ale o sebe. Prostě slogan „Myslíme na vaše peníze“ je naprosto pravdivý, jen je třeba ho pochopit z té správné strany :-) .

Pokud něco opravdu nutně potřebujeme, nemusíme se bát, řešení se objeví.

To nejsou prázdná slova, to je osobní zkušenost.

Před lety jsme si s manželem koupili domek. Já byla na mateřské, manžel v zaměstnání a dům potřeboval rozsáhlou rekonstrukci. Naučili jsme se žít hodně skromně a dobře zvažovat, co je nezbytné a co není.

A z té doby máme také různé zážitky o laskavosti „vesmíru“ (jsme oba věřící, tedy pro nás o laskavém humoru Boha :-) ).

Uvedu dva, ale bylo jich mnohem víc.

Přišel nedoplatek za energie a za pár dní složenka s nečekanými penězi (známí prodali byt a vybrali si ze svého okolí několik lidí, které se rozhodli potěšit nečekaným finančním obnosem). Asi nemusím říkat, že se obě částky kryly :-) .

Jedny Vánoce jsme se rozhodli nekupovat vánoční stromek a ozdobit jen velkou větev (děti byly malé, bylo jim to jedno, hlavně když byly dárky :-) ) a světe div se, na Štědrý den ráno stál v závěji na naší zahradě zapíchnutý krásný stromek (až po letech jsme se dozvěděli složitý příběh jeho cesty k nám, stačí říct, že ho jeho původní majitelka cestou kolem našeho domu v napjatém duševním rozpoložení po rozhovoru s manželem přehodila přes nejbližší plot a odjela pryč).

Občas to bylo drama, ale časem jsme se naučili prostě jen důvěřovat. Je třeba něco zaplatit? Dobrá, však ony se peníze objeví. Přišel nečekaný zisk? Počkejme, určitě má své určení. Prostě jsme jen zůstali oevření všem možnostem a ono to fungovalo :-) . Nyní máme krásný opravený dům, ve kterém se cítíme dobře a splacené všechny půjčky (a že na tak rozsáhlou investici jich nebylo málo!).

Samozřejmě, že pokud se někdo rozhodne být „hóóódně bohatý“, ale nic dalšího pro to neudělá, nemůže čekat, že mu miliony připutují samy.

Na druhou stranu, s otevřeným srdcem nemusíme žít ve strachu z budoucnosti, protože řešení se vždy najde (od zimních bot pro dítě až po nové bydlení).

Shrnutí na závěr.

  1. Chudoba nebo bohatství je postoj duše – někdo je „chudý“ i s tučným kontem, někdo je „bohatý“, protože je venku krásný den.

  2. „Být chudý“ je jen naše rozhodnutí – někomu chudoba vyhovuje a má na to právo.

  3. „Mít peníze“ jako životní program nefunguje, zaměřit se na konkrétní věc a té se věnovat funguje, př. „potřebuji vyřešit bydlení“ má větší šanci na úspěch než „chci mít peníze“.

  4. Příliv peněz souvisí s energií, kterou činnosti věnujeme – více snahy, ale také hravosti a radosti z činnosti = větší zisk (asi také znáte ten typ lidí, kteří „na co sáhnou, to se daří“, a přitom jsou trochu nezodpovědní a z ničeho si nic nedělají – prostě nelpí, ale umí si hrát a to je klíč k úspěchu).

  5. Peníze jsou energie a plní náš životní plán – máme-li zakódováno „na to nikdy nebudu mít“, tak nám náš program splní a mít na to nebudeme.

  6. Něco vlastnit je normální, není to nic nemorálního. Nelze ale posuzovat druhé ani sebe podle výše majetku.

  7. Peníze nám pomáhají určit si svoji cenu – poznat sami sebe a vážit si své práce.

  8. Chci-li mít víc, musím:

    a) investovat a neutrácet – bohatí jsou bohatí, protože neutrácejí.

    b) reagovat na příležitosti a vytvořit si i vlastní – k bohatství vede mnoho cest

    c) nespěchat, být trpělivý – není problém něco vymyslet, ale vytrvat

    d) dělat vše, co můžu, ale nelpět a nechat to být – příležitost se objeví

    e) zachovat si vnitřní svobodu – nežít pro peníze, ale plnit si svá přání a umět (přiměřeně) prospět i druhým

    f) zachovat rovnováhu – to, co máme musí sloužit, jinak je to zbytečný luxus a ztráta

Na úplný závěr ještě definice:

„Bohatství je to, co nám zůstane, když o všechno přijdeme.“daisy-712892_640

Neupínejme se jen na hmotné bohatství, ale pracujme také na bohatství své duše a hmota přijde sama. Pokud dokážeme pracovat ne jen pro zisk, ale pro práci samu a radost z ní, peníze budou příjemným bonusem :-) .

……………………………………………………………………………………………………………………….

To je pro dnešek vše. Příště se budeme věnovat gastritidě a poruchám trávení obecně.

Pokud byste se chtěli dozvědět více o souvislostech mezi emocemi a nemocemi, objednejte si eBook Na nemoce přes emoce ZDE.

Milada Langfelnerová

Propagátorka vědomé péče o tělo a duši. Šiřitelka povědomí o psychosomatice a autorka eBooku Na nemoce přes emoce, ve kterém srozumitelnou formou pomáhá všem pochopit vztah duše a těla a obnovit ztracenou harmonii.

Obdivovatelka tradiční čínské medicíny. S láskou propaguje význam prevence a s využitím moudrosti tradiční čínské medicíny šíří unikátní systém podpory zdraví a pohody HEXAGRAM >>

Více o mně se můžete dozvědět Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole